Září 2016

"BÝT NAD VĚCÍ"

28. září 2016 v 9:30
Moc bych si to přála! Aspon jednou být nad věcí.Nepodcenovat se..nebát se!! né o sebe ..ale o druhé o své blízké..Strach necítím jen tehdy,když mám vyjádřit svůj názor..nebojím se raakce okolí, ani že se setkám s nesouhlasem.Takhle to prostě mám..klidně vybočím z řady proti všem..když vím, že pravda je na mé straně..Jen se strachem o mé blízké je to jiné..strach o ně, mě provází vlastně celý život: bála jsem se o své rodiče...následně o své děti...ted i o vnoučata..někdy už mám pocit..že to přechází v paranoidní stav...že starost o ně..je trvalý stav..který jim asi moc nepomáhá...naopak...může být někdy i přítěží....

"Každý jedinec je originál"

19. září 2016 v 16:15
Byla jsem milující dcerou , né vždy poslušnou a naslouchající.Byla jsem manželkou , né vždy čítankovou.Jsem matkou, starostlivou, pečující , né vždy, dítka mé názory naslouchající.Jsem babičkou.Ted konečně přišel klid, pokora.Už neprorážím hlavou zed , nebabrám se v maličkostech , nenadávám na počasí, na politiku , na debilitu lidského žití , neřeším žabomyší války a jiné podobné zbytečnosti.Proč? nač se rozčilovatat nad něčím ..co zrovna neovlivníme.Jak jsem slýchávala , když jsem byla malá : hlavně zdraví! strašně jsem se při této větě bavila a říkala ..že chci peníze...Samozřejmně bych je chtěla pořád..snadněji se s nimi určitě žije.Ale zdraví, pohodu.. ani inteligenci si člověk za ně opravdu nekoupí..Budu raději originál se svými starostmi a radostmi , než prázdná, bezduchá, luxusní kopie...

"Chaos"

15. září 2016 v 14:21
Strážcem naší doby je opravdu chaos.Neříkám,že vždy bylo všechno jen sluncem zalito,naopak potýkali jsme se s nedostatečným zásobením v obchodech.. stáli nesmyslné fronty a mnoho dalších základních věcí pro život člověku chybělo.Ale i přes tyto nedostatky jsem nikdy nezaslechla větu od třicátníka,že už toho má dost a závidí důchodcům.Naopak jít do invalidního důchodu se zdálo mladým potupné a málo kdo ho přijal.Babičky a dědečkové byli uctívání.Dnes má člověk pocit ,že vše zmizelo v propadlišti dějin.Rodina už neplní svoji funkci soudržnosti.Musí ustoupit profesi a zajištění chodu domácnosti.Úcta ke stáří ? nulová..není na nic čas!! Preventivní prohlídky..očkování, snímkování.dřív banální věci, které i někdy obtěžovali, dnes bohužel chybí.A právě v dnešní době by jich bylo opravdu potřeba.Proč se vracet o století zpět k otevřeným tuberkolusám? a banálním onemocněním,jen proto,že z obyčejného očkování se stal byznys.Demokracie je krásná věc..můžete cestovat ..podnikat..pracovat v penzi..možnostem se meze opravdu nekladou...ale kdo je strážcem téhle doby..aby zajistil klid žití..a možnost i těch nejzákladnějších potřeb člověka...?

Chtěla bych vrátit čas

5. září 2016 v 17:29
Jsem pokorný a spokojený člověk.Když odešli krátce po sobě moji rodiče a po nich i můj manžel , zbláznila jsem se! Né úplně v pravém slova smyslu , ale zkrat zřejmě nastal " vdala jsem se". Myslela jsem , že se dá navázat na klid a pohodu , která trvala doposud. Nesmíte si ale pustit do života člověka , který nemá rád nic a nikoho.Neurotického despotu zřejmně nic a nikdo nepředělá.Děsím se svých myšlenek : Proč odchází Ti které máte rádi a ten kdo vám i všem vašim blízkým ubližuje zůstává ? Bohužel výměna už není možná!

"Pokrok ani stáří nezastavíš"

3. září 2016 v 19:22 | alca-20
Nepatřím mezi náctileté , ale rozhodně se nebráním pokroku a vymoženostem techniky.I když zpětná vzpomínka mého vánočního dárku v podobě mého prvního mobilního telefonu je nyní úsměvná,ale před patnácti léty tato vymoženost vyvolala slzy.Přála jsem si 10 KG pracího prášku a místo toho jsem byla obdarováná naprostou zbytečností.Dnes si vůbec nedovedu představit,že bych vyšla z domu bez telefonu.Dovršila jsem pomalu důchodový věk pořídila jsem si počítač i když naučit se s ním bylo náročné.Dnes velmi pozorně sleduji nové možnosti..zkrátka, pokrok je pokrok a na věku opravdu nezáleží..