Únor 2017

"Síla peněz "

20. února 2017 v 18:29
Každý ve svém života bytí by chtěl být někdy vyjímečný a v něčem vyniknout.Někdo ve sportu , někdo ve své profesi , další v podobě spokojené rodiny . úžasných potomků.Čím dál častěji ale se setkáváme s" modelem" být odlišný od ostatních! Samozřejmě v dnešní moderní a demokratické době se ničemu meze nekladou.Každý má jiné měřítko svých ambicí.Jeden se vypracuje nad rámech svých možností..a občas se bohužel často stává , že to dává svému okolí patřičně najevo! Ještě horší je moc peněz, kdy začíná platit pravidlo , koukněte já na to mám a vše si můžu dovolit! Záleží na každém jedinci.Je ale pravdou , že inteligentní lidé , kteří se vypracovali vlastní pílí a vlastním pracovním snažením zbohlatli , jsou většinou velmi skromní.Nad nikoho se nepovyšují naopak mají v sobě hodně pokory.Moc není ani koupený titul , ani nabité jmění nekalým způsobem, ale vrozená intelignce , kterou nedáváme světu na odiv s hlásáním :" Já jsem mocný , já na to mám!!"

"ÚHEL POHLEDU"

15. února 2017 v 21:13
Záleží v jakém věku v jaké souvislosti...v dětsví řešíme jídlo spokojený spánek...první vratké krůčky...později první školní lásky...takže by se dalo říct i v dospívání je to srdce...u mnohých vyvolá úsměv na tváři..protože daným orgánem se jim vybaví úplně jiná souvislost...samozřejmně také důležitá...Mrkající..ale léta ubíhají..o srdce začínáme mít strach v souvislosti s infarktemUsmívající se..bolí nás záda..občas i klouby..zásluhou počítačů nám slábné zrak..nedej bože..věčným telefonováním i sluch...Plačící.Takže každý kousek těla je velmi důležitý a potřebný..ale zatím nemá cenu řešit takové banality..ted řešme to co je pro nás v dané situaci důležité....Mrkající....

" MANAŽERKA"

6. února 2017 v 21:31
Byla jsem takzvaně " odejita" .Od práce kterou jsem měla moc ráda..od skvělého kolektivu , který pro mně byl druhá rodina.Kvůli ambiciozní vedoucí , která mě chtěla použít pro svůj, né zrovna křištálově čistý plán.Myslím si..že jsem rovný člověk , proto jsem v ničem nechtěla figurovat.Tak bez nejmenší výstrahy..jsem byla ze dne na den " odejita".Bylo mě z toho hodně smutno .Nechápala jsem...Ale člověk se srovná časem se vším..najde jiný smysl života.jiné aktivity..Každá cesta jednou končí..Tohle není konec životní cesty...ale jedné hezké etapy..Doufám že "paní manažerka" půjde svoji rovnou cestou..s klidným svědomím..a bude na sebe patřičně hrdá..!!!