Září 2018

Co je vlastně nej ?..

17. září 2018 v 22:18
Nejsem člověk který by kráčel pořád dopředu..pálil mosty..a neohlížel se zpáky..Naopak..jsem " patlal".Proč ? pořád se přehrabuju ve vzpomínkách..at v těch hezkých..nebo bolestných..které i ted po létech jitří rány..Když přemýšlím o svých nejhorších..tak nevím...každý se v daném okamžiku stává ten nejhorší...máte nemocné dítě..jste nemocný sám..zemře vám maminka..krátce po ní tatínek..a aby bolesti nebylo málo...ještě i manžel..jste na kolenou..myslíte si...že se nikdy už " neodlepíte" ode dna..ale musíte...člověk vydrží hodně...!!! Máte ještě další ..kteří vás potřebují..a kvůli nim stojí za to se zvednout a fungovat dál...A tak si říkám...nikdy není tak špatně...aby nemohlo být ještě hůř..ale doufám...a chci věřit...že já už jsem si "svých 10 nejhorších" vybrala..a bude jen dobře...

Svoboda

11. září 2018 v 11:59
Dnešní..děti..a né jen děti...ale hlavně dospělí...mají neomezené možnosti které doba ve které žijeme...dává skoro vše co jiné generace neměli..Je to samozřejmě pozitivum..!!Koupit se dá úplně všechno..bez jakého koliv problému..pokud nám to finance dovolí..Děti mají od narození luxusní kočárky..potom hračky o kterých se nám ani nesnilo.Telefony nejnovějších značek...a tak dospíváme...prožíváme..lásky zklamaní...zakládáme rodiny..Člověk není žádný "puritán " aby odsuzoval věkové rozdíli..kdy ženy rodí v "babičkovském " věku..muži si berou ženy o dvě až tři generace mladší..Jen čím dál víc vnímám to...že se zakládají rodiny..a rodiče spolu žijí jen " na psí " knížku...samozřejmně každého věc...ale tím pádem to mají snazší..z tohoto svazku..kdykoliv odejít..jako by se báli zodpovědnosti...Rodiče a prarodiče neměli na růžích ustláno...a přes to všechno spolu vydrželi celý život..dnes se nepohodnou..zbalí si tašku..rozdělí dítě maximálně do střídavé péče..a je po spolužití...a kde je "zodpovědnost " že dítě by chtělo mít aspon jeden základní domov ?

Zbožné přání......

3. září 2018 v 14:07
Každý žijeme ten svůj život...co jeho běh přináší...Máme stěstí...radosti...starosti...i trápení..Každý tak jak je mu předurčeno...nebo jak tomu sám napomáhá...I já žila celkem pohodový...a s odstupem doby si vlastně uvědomuji ..že štastný život...Neměla jsem jen "na růžích ustláno"....ale kdo dneska má...Netoužila jsem po obrovkém domu..autě...karieře...ani cestování ve " velkém stylu"..Byla jsem spokojená s tím co jsem měla...pohodu děti rodinu..Ale byla jsem hodně mladá...a brala to jako samozřejmost...a obyčejnost života..všechno mělo svůj řád...až do doby..kdy se objevila "ona"..nebyla to milenka..ani hráčská vášen...Byla mnohem zákeřnější..!!! byla to nemoc...vážná nemoc...Jako zdravotník...jsem věděla...že je to zlé....moc zlé...ale nechceš uvěřit...to co o tom víš..a znáš prognozy..tak si říkáš...že se někdo spletl...že se stane zázrak...vídáš ho každý den...nevidíš...že by mu nemoc ubírala síli..humor...zájem o děti..nebo svět kolem něho...Bojíš se..pozoruješ ho....ale pořád...tisíckrát za den si opakuješ " to bude dobrý"...určitě!! to musí být dobrý...!! Žiješ v obrovském strachu...ale pomalu začínáš věřit tomu..co si nalháváš..." bude to dobrý"...a v okamžimku..kdy to nejméně čekáš..přijde..to čeho se nejvíc bojíš...krutá pravda...prohra...prázdno..konec...Nikdy už si nebudu nic nalhávat...né..nebylo to dobrý..prohráli jsme..ten nerovnocený boj...který byl vlastně prohrou už na semém začátku....!!jen já jsem si znažila namluvit..a vnutit tu myšlenku i ostatním že to " bude dobrý"